V polovině sedmdesátých let byla poptávka po vozidlech s vysokou průjezdností částečně uspokojena sériovými vozy. Jenže přeprava těžkých nákladů při absenci alespoň polních cest byla stále vážným problémem. Aby byl tento problém vyřešen, začal vývoj zcela nového vozidla s vysokou průjezdností a manévrovatelností. Požadavkem bylo, aby nové vozidlo bylo schopno přepravit náklad o hmotnosti do 36 tun těžkým terénem.
Vývoj byl přidělen konstruktérům z GazStroyMashina (Ťumeň). Nově vyvíjené vozidlo získalo tovární označení BT361A-01. Projekt nesl název Ťumeň - samozřejmě na počest města, kde mělo být vozidlo vyrobeno.
Již v raných fázích určování technického vzhledu budoucího stroje bylo zjištěno, že tradiční koncepce a rozvržení neumožňují získat požadované vlastnosti a schopnosti. Východiskem z této situace byla aplikace nových nápadů a řešení. Specialisté z GazStroyMashina tak přišli s nápadem v podobě dvou samostatných pásových podvozků navzájem spojených kloubovým řízením. Na jednom pásovém podvozku byla posazena kabina s motorem a kapotou, druhý pásový podvozek byl určen pro přepravu nákladů. Čtyři široké pásy z kovu a gumy rozložily váhu celého stroje.
Pro zjednodušení výroby konstruktéři šáhli po osvědčených dílech. Jedním z hlavních zdrojů dílů měl být kolový traktor K-701. Speciální stroj měl využívat jeho kapotu, kabinu, motor a některé části převodovky. Samozřejmě byly vyvíjeny i zcela nové díly výhradně pro Ťumeň.
Pod kapotou se nacházel obyčejný motor z traktoru Kirovets – bez úprav - dieselový motor YMZ-240BM o výkon 300 koní. Ani kabina nebyl na tehdejší dobu zvláštní, rovněž byla převzata bez úprav ze sériového traktoru K-700.
Pro přepravu nákladů byla použita plošina dlouhá 8 metrů a široká 3,5 metrů. Obsahovala i naviják s lanem o délce 70 m.
V základní konfiguraci bylo bažinové vozidlo BT361А-01 jednoduchým nákladním vozem schopným přepravovat rozměrný a těžký náklad upevněný na plošině. Vozidlo kromě toho mohlo být použito jako speciální podvozek pro další vybavení. V praxi se stroj osvědčil při přepravě kontejnerů či nádrží.
Délka vozidla činila 15,56 m, šířka - 3,74 m, výška - 3,76 m a světlá výška - 600 mm. Pohotovostní hmotnost byla stanovena na 46 t. Celková hmotnost činila 82 t. Neobvyklé uspořádání podvozku poskytlo vozu vysokou mobilitu v těžkém terénu. Na dobré silnici mohlo vozidlo dosáhnout rychlosti až 15 km/h. Maximální rychlost na nerovném terénu byla v závislosti na jeho vlastnostech o něco nižší. Stroj dokázal překonat všechny překážky. Poloměr otáčení činil celých 17 metrů, překonávat bylo možné i brody do hloubky 1,5 metrů.
Stroj s pracovním označením BT361A-01 byl vyvinut za pouhých šest měsíců, poté byla potřebná dokumentace předána výrobci. Na samém konci sedmdesátých let prošel první prototyp všemi nezbytnými zkouškami. Testy byly považovány za úspěšné, díky čemuž byl stroj doporučen pro hromadnou výrobu a provoz. Následná sériová výroba trvala několik let. Během této doby bylo vyrobeno nejméně několik set vozidel s různými konfiguracemi. Všechny vyrobené stroje využívaly organizace budující ropná a plynárenská zařízení na Sibiři a v Arktidě. Aktivní využívání těchto vozidel začalo na počátku osmdesátých let. Koncem osmdesátých let byla výroba zastavena – cíl v podobě uspokojení poptávky byl splněn. Jen malá část těchto strojů stále pracuje.
