Tehdy ještě taková slova neexistovala. Žádné motorové kultivátory, byl to skutečný traktor, i když jednoosý. V dokumentaci ke stroji bylo uvedeno, že se jedná o dvoukolový zahradní traktor SOT s nízkým výkonem. Určitě nebyl vyroben pro domácí zahrady. Pomáhal kolektivním a státním zemědělským pracovníkům pracovat na vinicích, čajových plantážích a pomáhal obdělávat malá pole u pěstitelů zeleniny.
Jak se na traktor sluší a patří, měl zahradní traktor SOT různé nářadí k provádění různých úkolů. Zahradní traktor SOT vážil 280 kg, takže se nedalo říct, že by byl mobilní a snadno ovladatelný. A pokud hmotnost nestačila, bylo možné traktor SOT zatížit závažím o hmotnosti až 40 kg. K tomuto účelu byly k dispozici speciální držáky.
Zahradní traktor SOT se používal k podmítce, kultivaci, orbě do hloubky 18 cm, setí či meziřádkovému kypření. K traktoru bylo možné připojit také vozík TM s nosností 750 kg, na kterém se přepravoval nejen náklad, ale také osoby.
Sovětský průmysl vyráběl speciálně pro zahradní traktor SOT následující nářadí: jednoranný pluh PM-25, diskové brány BDM, kultivátor KM, sázeč СОМ, kultivátor CPM pro meziřádkovou kultivaci, mlátička PRM, přepravní vozík TM (750 kg).
Kromě toho mohl zahradní traktor SOT sloužit jako zdroj energie pro stacionární stroje (čerpání vody, mlátička tažená koňmi, pila atd.). Někdy zahradní traktor SOT nahrazoval koně při práci: byl připojen k nářadí taženému koňmi (secí stroje, žací stroje, hrábě a další nářadí). A nejen v zemědělství - stroj našel uplatnění i v komunálních službách. Na základě zahradního traktoru SOT byly vyvinuty zametače.
Zahradní traktor SOT byl vybaven dvěma typy benzinových jednoválcových čtyřtaktních motorů. Jeden měl výkon 3 koně, druhý 4,5 koně. Pohon byl řetězový. Převodovka byla dvoustupňová: na první rychlostní stupeň byla rychlost 2,5 – 4,5 km/h, na druhý rychlostní stupeň 5 – 9 km/h. Rychlost v rozsahu zařazeného převodového stupně se regulovala počtem otáček motoru. Všechny ovládací prvky traktoru byly umístěny na rukojetích.
Zahradní traktor SOT se vyráběl ve městě Perm ve strojírenském závodě Dzeržinskij od roku 1948. Motorobot se ve stejném období začal vyvíjet i na našem území. „Již během druhé světové války začala strojírna Wichterle & Kovařík projektovat první víceúčelovou polní frézu Motorobot Wikov PF-6. V roce 1947 byl postaven prototyp, ale sériová výroba začala až po znárodnění firmy v roce 1950. Typ PF-62 přišel do výroby v roce 1958 a byl dodáván až do roku 1977,“ uvádí k historii Vlastimil Velek.
