Velkého pokroku ve vývoji pluhu bylo dosaženo zásluhou Skota Jamese SmalIa (1783) a v období let 1824 - 1827 bratranci Veverkovými z Rybitví u Pardubic. Skot Small vylepšil tehdejší pluhy používané v severní části Evropy, které se již podobaly pluhům dle našich dnešních představ, např. pluh Flanderský. Smallův pluh měl šroubovitou odhrnovací desku a velmi dobře obracel. Drobení však bylo méně uspokojivé. Na principu tohoto pluhu vznikaly další pluhy, zejména ve Francii a Německu.
Bratranci Veverkové zkonstruovali pluh (tzv. ruchadlo), který měl odhrnovací desku válcovou. Svým vynálezem dokumentovali vyspělost a um českého venkova. Jejich ruchadlo je jedním z pozoruhodných činů v historii zemědělství, neboť bylo začátkem nové kvality ve stavbě oradel a umožnilo intenzivnější pěstování polních plodin.
Jejich pluh byl vybaven plazem a šikmo nastaveným ostřím ke směru jízdy, radlice dobře odkrojovala a překlápěla skývu. Oproti pluhům, vycházejícím z typu zkonstruovaným SmaIlem však i dobře drobil půdu. Došlo k výraznému snížení potřeby tažné síly a hloubka orby při uspokojivé kvalitě dosahovala až 22 cm.
Podle současných znalostí agrotechniky se na orbu kladou různé požadavky. Orba se rozděluje podle termínu provedení, způsobu provedení, hloubky, způsobu obracení a drobení půdy. Pluhy lze zase rozdělit například podle: druhu konstrukčního materiálu, provedení orebních těles, počtu orebních těles, druhu energetického prostředku, způsobu připojení k tažnému prostředku a umístění orebních těles.
Nejčastěji se používají pluhy jednostranné a oboustranné obracecí.
Paralelní pluh
Hans von der Heide na poli v Meklenbursku v roce 2013 viděl, jak obsluha traktoru (o výkonu 500 koní) s dvanáctiradličným pluhem musí vždy na široké souvrati provést složitou otočku tak, aby se navázalo na předchozí jízdu. Hanse to zaujalo, a tak o tom několik dní přemýšlel. Podle jeho názoru byl tento způsob orby neekonomický a půda na velké souvrati trpěla neustálým utužováním (během otáčení soupravy). Z tohoto důvodu navrhl zcela jiný pluh, který není s traktorem spojen podélně ve směru jízdy, ale příčně. Pluh dostal označení "Parallelpflug" (paralelní pluh).
Traktor ve spojení s tímto paralelním pluhem jede po nezpracované části poli. To přináší úplně stejné výhody, jako on-land orba s klasickým pluhem (orba mimo brázdu). Mezi výhody patří menší utužování půdy podorničí, rovnoměrné zatížení kol traktoru, možnost použití dvoumontáží kol nebo pásového traktoru a jízda po rovném povrchu (traktor se nachází v rovině).
Další výhodou je možnost pluh vybavit hnací hřídelí a tříbodovým závěsem. K pluhu tak lze připojit poháněné nářadí, například rotovátor, secí stroj apod. – sloučit více pracovních operací do jednoho přejezdu. Zde je nutné zmínit, že to umí i klasické pluhy. V minulosti byly i pokusy spojit pluh a secí stroj.
Další výhodou paralelního pluhu má být jeho malá šířka (od zadního závěsu traktoru k pracovním orgánům). Hmotnost pluhu je tak blízko k zadní nápravě traktoru.
Plošná výkonnost je podle Hanse u pětiradličného provedení paralelního pluhu v kombinaci s traktorem o výkonu 200 koní podobná jako u traktoru o výkonu 500 koní s dvanáctiradličným pluhem. Investice je podle něj jen třetinová oproti pořizovací ceně klasického pluhu.
Hans von der Heide má po celém světě přibližně 100 patentů. Jeho nejznámější vynálezy jsou v oblasti vykusovačů siláže. Narodil se v roce 1938 ve Steinwehrsruhu, 80 km severovýchodně od Berlína, v dnešním Polsku. V roce 1945 se s rodinou usadil v Bergfeine, nedaleko jezera Dümmer v Dolním Sasku. Dlouho pobýval v nemocnici a díky stěhování chodil do školy pouze sedm let, nikdy nevystudoval střední ani vysokou školu.
Fotogalerie
