V roce 1935 byl představen dvoukolový přívěsný vozík John Deere No. 10 pro rychlé a hospodárné dodávky zemědělských strojů. Ačkoli byl původně určen pro prodejce zemědělské techniky John Deere, díky svým bočnicím se vozík stal atraktivním i pro zemědělce. Zemědělci chtěli vozík pro přepravu zeleniny a dobytka na trh. Vozík No. 10 byl vyroben z oceli a dřevěných prken. Vešel se do něj pár koní, dvě velké krávy, půl tuctu prasat, několik nádob s mlékem či pytlů s obilím nebo krmivem.
Podlaha vozíku byla umístěna mezi koly, tedy nízko nad zemí. Jeden muž mohl snadno naložit traktor John Deere model "A" nebo "B" pomocí dvou krátkých nájezdových desek. Rám vozíku byl natřen zeleně a kola žlutě. Vozík pro automobil eliminoval potřebu dražšího nákladního automobilu a k nakládce nebylo zapotřebí žádné nakládací rampy ani u prodejce, ani na farmě, kam měl být traktor dodán.
V létě 1936 představila společnost John Deere druhý vozík, další model určený především pro prodejce zemědělského nářadí. Jmenoval se No. 15, patřil do kategorie sklápěcích plošinových nákladních vozíků. Vybaven byl dvojmontáží kol. Po stranách ložné plochy byly otvory pro kůly nebo pro upevnění nářadí. Pro nakládku nebo vykládku se ložná plocha vyklápěla pomocí otočného závěsu. K běžnému vybavení patřil nakládací naviják pod vozíkem s dlouhým lanem, které vedlo přes kladku namontovanou v přední části vozíku. Tento naviják umožňoval jednomu muži vytáhnout traktor na vozík, dokud se ložná plocha neotočila do vodorovné přepravní polohy. Automatické brzdy byly běžným vybavením.
Když se vedení dozvědělo, že farmáři nakupují vozíky No. 10 a 15 ve větším počtu než prodejci John Deere, byli inženýři ve Wagon Works pověřeni, aby navrhli levnější a kompaktnější dvoukolový vozík.
Zrodil se tak vozík John Deere No. 20, který byl k dispozici počátkem roku 1937. S volitelnou výbavou se z něj stal velmi univerzální vozík pro běžné práce na poli a ve stodole, pro rychlé cesty do města a zpět a pro přepravu obilí, ovoce, plechovek s mlékem a hospodářských zvířat na trh. Mezi rámem a nápravou byly namontovány dvě silné vinuté pružiny na každé straně, které chránily náklad před otřesy na drsných štěrkových venkovských silnicích. Pružiny byly nastavitelné pro lehčí nebo těžší zatížení.
Stejně jako téměř u všech produktů John Deere, jakmile byl vozík No. 20 snadno dostupný, začali zemědělci požadovat podobný dvoukolový vozík, který by byl ale větší a silnější, aby bylo možné přepravovat těžší náklad. John Deere reagoval v roce 1938 vozíkem pro nákladní automobily No 25.
Jak se traktory staly silnějšími a těžšími, prodejci John Deere požadovali větší dvoukolový vozík (než byl No. 15). Aby byl tento požadavek splněn, byl v roce 1940 uveden do výroby sklápěcí nákladní vozík John Deere No. 16 – vyráběl se až do roku 1956.
Zemědělský vozík John Deere No. 50 byl posledním dvoukolovým vozíkem určeným pro zemědělce-zákazníka. Do prodeje putoval v roce 1946 a vyráběl se až do padesátých let minulého století.
Během druhé světové války vyrobil John Deere i pro americké námořnictvo několik dvoukolových vozíků. Šlo o pojízdnou prádelnu, vozík pro přepravu částí pontonového mostu nebo upravený požární vozík.
V padesátých letech minulého století společnost John Deere Wagon Works používala společnost Deere and Company k výrobě široké škály zemědělských strojů – rotovátory, vyorávače brambor, sklízeče řepy apod. Tyto výrobky měly větší prodejní úspěchy, takže měly přednost před výrobou vozíků. Později tak pokračovala výroba jen větších čtyřkolových ocelových vozíků.
