Stačí si vybrat: Nabídka skladových strojů CASE IH
Dnes je 10.12. – svátek slaví Julie

Technologie zpracování půdy, talířové pluhy, talířové podmítače a talířové brány

Zveřejněno: 26. 9. 2019

Článek stručně shrnuje historii zpracování půdy od úplného počátku vývoje zemědělství až po moderní technologie, pojednává o talířových podmítačích, jejich využití při zpracování půdy a zakládání porostů, popisem jejich jednotlivých typů a agrotechnických požadavků na ně. Dále je zde popsán význam a provedení podmítky. Článek se dále zabývá minimalizačními technologiemi pro zpracování půdy a popisem výhod a nevýhod tohoto způsobu zpracování půdy.

Výhodou talířových podmítačů je vysoká plošná výkonnost při podmítce nebo při opakovaném mělkém kypření půdy. Ve výbavě jsou většinou utužovací a drobící válce. Foto: Milan Jedlička

Země je základ našeho života. Země nám dává prostor, kde můžeme žít, stavět sídla, komunikace, pěstovat plodiny pro naši potřebu a chovat zvířata pro užitek. A právě to, na čem žijeme, je půda, zemědělská půda, o kterou se musíme starat, aby měla stejné, nebo i lepší vlastnosti. Tato půda je ale stále více zatěžována větší a výkonnější technikou, na kterou jsou kladeny větší požadavky.

Zemědělská velkovýroba se ale nemůže obejít bez výkonné techniky. Jev, který se projevil v uplynulých letech, je stálý úbytek osob činných v zemědělství. Tento úbytek musí být nahrazován stále výkonnější a dokonalejší zemědělskou technikou. Výkonná technika má za důsledek, že dochází ke změnám v technologiích výroby, umožňuje rychle a kvalitně řešit složitá agrotechnická opatření, stále náročnějších odrůd plodin a také neméně složitou ekonomickou situaci.

Ekonomická situace nutí zemědělce, ať již soukromě hospodařící, nebo zemědělská družstva, k hledání cest a technologií s co nejlepšími investicemi a k minimalizaci nákladů pro provoz těchto prací. Jednou z operací, která by měla ulehčit náročné agrotechnické a ekonomické požadavky, je používání talířového nářadí při jedné důležité pracovní operaci, na kterou by se nemělo zapomínat, při podmítání. Zpracování půdy výrazně přispívá ke zlepšování úrodnosti půdy. Významný vliv má zpracování půdy z hlediska odplevelení. Tento fakt bývá někdy zemědělci opomíjen. Podmítka je důležitá z důvodu ničení plevelů, což snižuje spotřebu jinak velmi drahých herbicidů, které nepříznivě působí na životní prostředí. Ekonomická náročnost zpracování půdy je zemědělci velice sledována. Mají také snahu snižovat náklady. Jedna z cest je používání talířových podmítačů k provádění podmítky. Díky podmítačům dokáže zemědělec ušetřit naftu a provést podmítku v kratší době než s podmítacím pluhem.

Vlastnosti půdy

Působením pracovních orgánů při zpracování půdy dochází k řezání, drobení a stlačování půdy a následkem kypření, obracení a přemisťování částic. Pro pochopení půdy je důležité znát její vlastnosti, které výrazně ovlivňují kvalitu práce a pracovní odpor. Jedná se o fyzikální vlastnosti. Mezi ně patří: mechanické složení, vlhkost, vnitřní a vnější tření, pevnost, přilnavost, štěrkovitost a struktura.

Mechanické složení ovlivňuje velkou měrou podmínky zpracování pro mechanizační prostředky. Podle procentického obsahu jílovitých částic se rozeznává sedm druhů půd. Se vzrůstajícím množstvím jílovitých částic v půdě vzrůstá měrný odpor pracovních orgánů a nastává problém se špatným drobením.

Druhy půd a jejich měrné odpory.
Druhy půd a jejich měrné odpory.

Při zvyšování vlhkosti půdy se zvyšuje intenzita drobení, až po optimální vlhkost. Měrný odpor je minimální právě při optimální vlhkosti. Má vysoký význam u středně těžkých a u těžkých půd.

Štěrkovitost půdy má za důsledek opotřebování břitů pracovních orgánů a někdy může dojít až k vylomení pracovních orgánů.

Vnitřní tření vzniká pohybem a přemisťováním půdy pracovními orgány a také po nalepení ornice na pracovní orgány stroje. Součinitel vnitřního tření je větší než součinitel tření vnějšího.

Při pohybu půdy na pracovních orgánech se půda nalepuje, jestliže je součet síly tření a adhezní síly větší než okamžitá mez pevnosti půdy ve smyku. Půda, která se nalepí na pracovní orgány, narušuje technologicky proces, zhoršuje kvalitu práce, a zvyšuje pracovní odpor.

Soudržnost závisí na obsahu cementačních látek, na koloidních usazeninách pevných a na molekulárních silách mezi částicemi. Hnojením organickými hnojivy dochází k úpravě soudržnosti tak, že u těžkých půd soudržnost klesá a u písčitých půd stoupá.

Hmotnost půdy je dána většinou zrnitosti, měrná hmotnost půdy se pohybuje mezi 1,4 až 1,8 t.m-3. Utužení půdy v místech přejezdu takovéto mechanizace má za následek snížení produkční schopnosti půdy a větší potřebu energie při jejím zpracování. Z tohoto důvodu dochází k minimalizaci přejezdů po pozemku a používání širších pneumatik.

Zvětšuje-li se šířka pneumatik, tlak se šíří do menší hloubky, avšak do větší šířky. Zhutňování je omezeno spojováním pracovních operací, omezením dopravy při sklizni po pozemku, překládkou na okraji pole.

V dnešní době se vrací do zemědělství pásové podvozky. Měrný tlak pod pásy je veličinou důležitou z agrotechnického i z provozního hlediska. Na pásech je tlak rozložen rovnoměrně a dochází tak k menšímu utužovaní půdy.

Zvláštnosti zemědělských strojů

Porovnáme-li stroje v zemědělství se stroji v průmyslu, mají zemědělské stroje zvláštnosti, kterými jsou ovlivněny ve způsobu nasazení a v jejich provedení.

Zemědělské stroje zpracovávají biologický materiál, jejich práce musí být v souladu s biologickými procesy, nebo je nesmí znatelně narušit. Konstruktéři zemědělských strojů vycházejí přímo z agrotechnických nebo zootechnických požadavků, které jsou cílové a rámcové pro dané stroje.

Stroj zpracovává plochu, kterou musí při práci překonat. Značná část přivedené energie se spotřebovává na pojezd stroje po pozemku. Spotřeba energie je závislá na pracovní rychlosti a na pojezdovém ústrojí.

Zemědělské stroje pracují v časově vymezených agrotechnických lhůtách. Jestliže se stroj použije v co nejdelším časovém úseku (sezoně), dochází ke snižování nákladů na jednotku produkce. Možností, jak zvýšit výkonnost stroje je navýšení pracovní rychlosti. Toho dosáhneme použitím výkonnějšího energetického prostředku, nebo použijeme jiný stroj. Použití strojů s talířovými orgány, kde je dosaženo vyšších pracovních rychlostí a také menšího pracovního odporu stroje.

Mechanické zpracování půdy

Zpracování půdy je množství úkonů pro úpravu půdy. Musí splňovat požadavky kulturních plodin, optimální pro růst a pro dosažení vysokých výnosů. Zpracováním půdy jsou změněny tepelné a vláhové poměry v půdě a tím i biologické pochody. Mezi charakteristické úkony při zpracování patří: drobení, mísení, kypření, obracení.

Drobením půda dostává drobtovitou strukturu, která zlepšuje fyzikální a biologické vlastnosti. Důsledkem je provzdušnění, lépe proniká voda do půdy. Dalšími úkony jako je obracení, se zapravují a ničí plevele a minerální a organická hnojiva. Tyto úkony musí splňovat kvalitně provedená podmítka.

Základní obdělávání půdy

Soustava obdělávání půdy je soubor mechanických opatření, kterými upravujeme podmínky pro pěstování plodin. Tím ovlivňujeme vzdušný, vodní a také tepelný režim půdy. Tím se podporuje rozvoj půdních mikroorganizmů a zpřístupňování živin pro rostliny. Úkolem je udržovat drobtovitou strukturu půdy, především na povrchu. Kvalitním obděláváním půdy připravujeme vhodné podmínky pro vyšší účinnost předchozích a všech následujících operací v rostlinné výrobě, která mohou mít plný účinek pouze v půdě s optimálními fyzikálními vlastnostmi. Optimální vlastnosti se rozumí půda s přiměřenými, ulehlými spodními vrstvami ornice a optimální svrchní vrstvou. Za cíl je zajistit trvalé a vysoké výnosy.

Nejdůležitějším cílem základního obdělávání půdy je mechanicky upravit a zlepšit fyzikální stav půdy, udělat optimální podmínky pro setí, vzcházení a další růst, pro vývoj porostů zemědělských plodin.

Dílčím cílem základního obdělávání půdy mechanickým způsobem jsou:

  • obnovit a udržet strukturu půdy,

  • zrušit drny travního a jetelového porostu,

  • zapracovat do půdy: -porost zelených rostlin určený na hnojení (organické zbytky rostlin, statková hnojiva)

  • ničit plevele, škůdce a choroby,

  • regulovat režim v půdě a zpřístupňovat živiny rostlin.,

Do soustavy základního obdělávaní půdy patří tyto operace: podmítka, orba, rigolování, prohlubování a podrývání. Výsledkem operací je: -kypření a drobení půdy, -obracení půdy, -promíchání půdy.

Drobením a kypřením se půda provzdušňuje a při dostatku vláhy se aktivizuje činnost půdních mikroorganizmů. Ty se zúčastňují mineralizace organických látek a humusu v půdě a tím uvolňuje živiny rostlinám.

Obracením půdy se vynášejí proplavené živiny, jemné částice na povrch ornice. Tím se dosahuje zlepšení struktury a obsahu živin v půdě. Obracením se zapravují hnojiva a posklizňové zbytky do půdy pro urychlení jejich rozkládání.

Promícháváním půdy se vyrovnávají chemické, fyzikální a biologické vlastnosti ornice. Promíchávání je nezbytné při zapravování hnojiv.

Zpracování půdy

Dříve se zpracování půdy rozdělovalo do čtyř skupin:

  • základní zpracování půdy (podmítka, její ošetření a orba),

  • předseťová příprava před setím a sázením (smykování, vláčení, kypření, válení) a meziřádková kultivace (plečkování, hrobkování, vláčení),

  • speciální úpravy,

  • meliorace a terénní úpravy.

V základním zpracováním půdy byla zahrnuta podmítka a její ošetření vláčením nebo válením a orba. Při předseťové přípravě bylo provedeno smykování, vláčení, drcení hrud, válení, a kypření půdy. Speciální úpravy se používaly v zahradnictví při pěstování zeleniny a patřilo jsem kompostování, balíčkování a 16 dezinfekce půdy. Zvláštní skupinu tvořily meliorace a terénní úpravy, kterými se reguloval stav v půdě a scelování pozemků.

V dnešní době se používá výraz zpracování půdy nebo plošné zpracování půdy.

Způsoby zpracování půdy:

  • konvenční nebo klasický způsob,

  • redukované (minimalizační),

  • konzervační,

  • setí do nezpracované půdy.

Konvenční, klasický způsob zpracování půdy

Podmítka je mechanizované zpracování půdy po sklizni a provádí se podmítači, které se používají radličné, talířové nebo prutové. Při podmítce musí být povrchová vrstva půdy stejnoměrně prokypřena v celé šířce pracovního záběru. Hloubka podmítky musí být nastavitelná v rozmezí 5 - 12 cm, nesmí se při práci libovolně měnit. Zaklopení rostlinných zbytků by mělo být dostatečné, pracovní části se nesmí při práci ucpávat, podmítač musí mít velkou plošnou výkonnost. Ošetření podmítky se provádí podle klimatických a půdních podmínek vláčením hřebovými branami nebo přiválením válci.

Orba je prováděna pluhy (radličné, talířové, rotační a speciální).

Předseťová příprava před setím a sázením má vytvořit optimální podmínky pro uložení osiva nebo sadby do půdy. Jedná se o další drobení, kypření a rozmělňování půdy spojené s urovnáváním povrchu půdy. Mělo by být dosaženo optimálního seťového lože. Přitom zároveň dochází k ničení plevelů, případně jsou zapravována do půdy průmyslová hnojiva nebo pesticidy.

Předseťová příprava zahrnuje operace:

  • smykování,

  • vláčení,

  • kypření,

  • válení.

K tomuto zpracování půdy se používají jednoúčelové stroje nazývané smyky, brány, kypřiče, kultivátory a válce.

Zpracování půdy mezi řádky se sleduje vytvoření optimálních vzdušných, světelných a vlhkostních poměrů v porostu, mechanické ničení plevelů mezi řádky, nebo i v řádcích. Kromě plečkování a hrobkování sem patří i rozrušování půdního škraloupu, případně přihnojení a ošetření pesticidy. Meziřádková kultivace je prováděna plečkami, oborávači, hrobkovači nebo plecími bránami.

Redukovaný způsob zpracování půdy (minimalizace zpracování půdy)

Má za úkol zpracování půdy a zasetí hlavních plodin při zmenšení počtu jednotlivých operací. Cílem je minimalizovat přejezdy po pozemku, snížit utužení půdy, náklady na provedení operací, zrychlení jednotlivých operací a tím dodržování agrotechnických termínů.

Při tomto zpracování se provádí podmítka po sklizni hlavní plodiny. Je provedena podmítači, které se mohou použít radličné, radličkové, talířové nebo prutové. Ošetření podmítky se provádí dle půdních a klimatických podmínek, přiválení válci nebo vláčením hřebovými branami.

Orba se provádí pluhy (radličné, talířové, rotační a speciální).

Redukce jednotlivých operací je prováděna spojováním operací při

  • orbě spojené s urovnáváním povrchu a drcením hrud nebo utužením půdy,

  • předseťové přípravě,

  • předseťové přípravě spojené se setím.

Při orbě spojené s urovnáváním povrchu a drcením hrud nebo utužením půdy se nejčastěji používají radličné pluhy vybavené rovnacími lištami s hřeby, kdy zároveň s orbou dochází k urovnání povrchu pole, částečnému rozmělnění půdní skývy a drcení hrud. Pluhy jsou také někdy vybaveny půdními pěchy, doplněný dalším zařízením pro urovnání povrchu půdy a rozmělnění hrud.

Pěchy a prutové brány.
Pěchy a prutové brány.

V současné době se používají pro předseťovou přípravu: kombinátory (spojují nejčastěji dvě operace kypření a urovnání povrchu, nebo kypření a drcení hrud) a kompaktory umožňující přípravu půdy během jednoho přejezdu hrubé brázdy (kypření půdy, urovnání povrchu, drcení hrud, utužení půdy, případně částečné vytvoření seťového lůžka). Setí nebo sázení je prováděno samostatně výkonnými secími či sázecími stroji.

Pro předseťovou přípravu, která je spojená se setím se používají secí kombinace umožňující zpracování hrubé brázdy, utužení půdy a zasetí osiva během jednoho přejezdu. Secí kombinace jsou vyráběny s aktivními pracovními nástroji. Pohybem nástrojů může vznikat tření o půdu (talířové nářadí, nožové, hvězdicové brány) nebo jsou nástroje poháněny hnací hřídelí či hydraulickým pohonem od energetického zdroje (rotační brány, vibrační brány, frézy, exaktory). Setí je prováděno secím strojem, který je součástí secí kombinace.

Konzervační způsob zpracování půdy

Při tomto způsobu minimálně 30 % rostlinných zbytků zůstává na povrchu půdy. Důvod rozšiřování těchto technologií je možné hledat v oblasti ekologického, ekonomického a technického. Mezi ekologické důvody patří příznivý vliv na stav půdy, zlepšení využití půdní vody, redukce vodní a větrné eroze, omezení vyplavování pohyblivých forem dusíku, zvýšení obsahu a kvality půdního humusu.

Konzervační způsoby zpracování půdy

Konzervační způsoby zpracování půdy zahrnují několik technologií, které jsou ve zjednodušené podobě, je možné rozdělit do třech modelových typů:

První technologie:

  • podmítka,

  • mělké kypření do hloubky 12 - 15 cm,

  • setí.

Druhá technologie:

  • podmítka,

  • regulace vzešlého výdrolu a plevelů totálním herbicidem,

  • mělké zpracování půdy spojené se setím.

Třetí technologie:

  • podmítka,

  • kypření do hloubky 18 - 20 cm,

  • mělké zpracování půdy spojené s urovnáním povrchu a setím

U všech technologií je vynechaná orba.

Setí do nezpracované půdy

Při této technologii zakládaní porostů není prováděno žádné mechanické zpracování půdy po sklizni hlavní plodiny. Provádí se pouze dvě následně uvedené operace:

  • regulace vzešlého výdrolu a plevelů neselektivním herbicidem

  • setí do nezpracované půdy.

Podmítka

Po sklizni obilovin zůstane na poli strniště, které nechrání půdu povětrnostními vlivy tak, jak chrání půdu porost. Půda po sklizni rychle vysychá, dochází k obrůstání plevelů, které byly porostem do sklizně potlačovány. Kromě toho se vytváří podmínky pro rozvoj škůdců a chorob. Z důvodu zhoršování fyzikálních a biologických vlastností vrchní vrstvy půdy je třeba co nejdříve podmítnout.

Podmítka je pracovní operace, při které se půda mělce zorá nebo jinak nakypří. Provádí se po sklizni plodin, které zanechají strniště. Patří sem obiloviny, luskoviny, některé olejniny a jiné plodiny.

Úkolem podmítky je:

  • snížit vypařování a umožnit lepší přijetí srážkové vody,

  • zlepšit dozrávání půdy a hromadění živin,

  • zničit plevele,

  • zamezit rozvoji chorob a škůdců.

Podmítkou dochází k přerušení kapilarity ve vrchní vrstvě ornice a tím se sníží odpar vody. Zvětšením pórovitosti vrchní vrstvy umožníme zároveň lehčí vsakování srážkové vody. Zapravováním posklizňových zbytků rostlin se do provzdušněné půdy dostávají energetické složky výživy pro půdní mikroorganismy. Tím se zvyšuje činnost při rozkladu organických látek v půdě, urychluje se dozrávání půdy a hromadění snadno přijatelných živin. Podmítkou se ničí plevele, nebo jejich semena, která se dostala do vrchní vrstvy půdy. Kořeny již vzešlých plevelů se podmítkou podřežou a zaklopí. Do půdy se zapraví semena, která klíčí. Tyto vzešlé plevele se zničí střední orbou, která následuje.

Pro podmítku se určují tyto hlavní kvalitativní parametry:

  • termín provedení,

  • hloubka provedení,

  • ošetření podmítnutého strniště

Termín je nejdůležitějším parametrem, musí se dodržet pro splnění úkolu podmítky. Strniště se má podmítnout hned po sklizni, protože je ztráta vody vypařováním v prvních dnech nejvyšší. Nejideálnější by bylo podmítnout hned ten den sklizně. Půda je po sklizni vlhká, a proto není problém s dosažením požadované hloubky. Pozdní podmítka neplní svůj účel, a ještě se provádí hůře, protože je půda vyschlá. Jestli by bylo období mezi opožděnou podmítkou a setím následné plodiny menší než čtyři týdny, pak je lepší podmítku nedělat. Dodržení termínu podmítky je závislé zpravidla na odvozu slámy z pozemku, pokud není sláma určená k zaorání.

Hloubka podmítky se určuje podle půdních a vláhových poměrů dané oblasti. V sušších oblastech je úkolem zastavit odpar vody z půdy a zadržet co nejvíce srážek, proto se uvádí nejvhodnější hloubka podmítky 0,1 až 0,2 m. Do hloubky 0,1 až 0,12 m podmítáme tehdy, když chceme zaorat větší strniště, nebo když máme na strništi hluboké koleje. Hlouběji se podmítají jen zaplavená místa. Potom je možnost opakování podmítky. Obecně lze říct, že k účinnému chemickému boji proti plevelům a kvůli těžkým strojům se u nás provádí většinou hlubší podmítka.

Ošetření podmítky je složeno z vláčení nebo válení a nejčastěji se provádí hned s podmítkou. Dochází k urovnání povrchu, zabrání se vysychání hrud. Válení se provádí nejčastěji v sušších oblastech a na těžkých půdách.

Význam podmítky

  • Zlepšení využití půdní vláhy a omezení výparu na základě vytvoření izolační vrstvy.

  • Mechanická regulace plevelů zapravením jejich semen pod povrch půdy, kde dochází ke ztrácení klíčivosti. Bez provedení podmítky by mohla některá semena ve vysokém strništi dozrát a vysemenit.

  • Vytvořit ideálnější podmínky pro následné zpracování. Díky zlepšení stavu vody v půdě jsou další operace snazší a kvalitnější.

  • Zlepšení fyzikálního stavu půdy, vodního a vzdušného režimu půdy.

  • Provzdušnění povrchové vrstvy, zlepšení podmínek pro činnost aerobní mikroflóry, uvolňování živin a rychlejší rozklad rostlinných zbytků.

  • Regulace některých škůdců, kteří mohou způsobovat choroby.

  • Podpora schopnosti půdy zbavovat se staré zásoby semen a plodů plevelů.

  • Zapravení draselných a fosforečných hnojiv, vápenatých hnojiv a v některých případech i zapravení statkových hnojiv.

  • Regulace rostlinných kulturních druhů, které se proti vůli zemědělce vyskytují v porostech.

  • Umožnění aplikace některých herbicidů, zejména proti pýru plazivému.

Mechanizace používaná na podmítku

V současné době nabízí výrobce na trhu se zemědělskou techniku velké množství různých podmítačů. Z hlediska technologického vývoje strojů na zpracování půdy v posledních pěti až deseti letech se všichni výrobci zaměřili zejména na spolehlivost, rychlost, jednoduchost obsluhy a přesnější dodržení hloubky.

Moderní stroje využívané při zpracování půdy by měly přispívat k:

  • snížení nákladů,

  • snížení rizika vzniku vodní a větrné eroze,

  • zajištění správných agrotechnických termínů

  • omezení utužení půdy,

  • snížení či úplné zamezení vyplavování živin do podzemních vod,

  • zajištění optimální půdní struktury,

  • variabilní nastavení dle podmínek.

Hlavní je šetrné kypření a umožnění kvalitního uložení osiva do půdy i při vyšším výskytu rostlinných zbytků na povrchu půdy a v povrchové vrstvě ornice.

Stroje s talířovým pracovním nářadím

Rozeznáváme talířové pluhy, talířové podmítače a talířové brány. Tvar pracovních orgánů je u všech strojů obdobný. Jsou vytvořeny z kulové úseče, proto mají tvar kulového vrchlíku. Táhneme-li talíř vodorovně ve směru jeho osy, částečně se zahloubí a bude půdu od půdního monolitu hrnout před sebou. Budeme-li ho vláčet tak, aby směr pohybu svíral s rovinou talíře úhel a< 90º, pracovní proces bude výhodnější.

Talíř se bude třením o půdu otáčet, odříznutou skývu bude zvedat, drobit, promíchávat a částečně i obracet. Drobící a mísící účinek talíře je vysvětlován tím, že částice půdy, které uvádí do pohybu vzdálenější pracovní plocha od středu talíře, se dostanou do pohybu větší počáteční rychlostí než částice ležící blíže ke středu. Tak se stane, že částice, které jsou na povrchu půdy, se dostanou po projetí talíře nejníže. Tam je zasypou částice, které se zase dostanou přibližně do střední vrstvy. Nejníže umístěné částice se pohybují největší počáteční rychlostí, a proto se dostanou na povrch zpracované ornice. Tato uvedená technologie talíře je výhodou pro podmítku. S ohledem na odlišné požadavky kladené na práci různých strojů s talířovými pracovními orgány se jejich stavba navzájem poněkud liší. U talířových pluhů jsou talířová orební tělesa, pracovním nářadím připojena k rámu jednotlivě, každý na samostatném čepu. Rovina otáčení talíře není zde svislá, ale svírá se svislou rovinou úhel b. Pluhy určené do lehkých půd je b = 18 - 30°, do středních půd 10 - 20°, do těžkých až tvrdých 3 - 20°.

Talířové brány a talířové podmítače mají svislé talíře, které jsou umístěné na společné hřídeli, tvoří baterii talířů. Stroj se skládá z několika baterií. Talířové pluhy pro hlubokou orbu nejsou ve střední Evropě příliš rozšířeny, protože mají tyto nevýhody:

  • proti radličnému orebnímu tělesu může talířové orební těleso zajistit stejné nebo i lepší rozdrobení půdy, ale překlápění je značně horší.

  • je větší pravděpodobnost že se budou obalovat hlínou více než radličná tělesa, musí být použity škrabáky.

  • v kamenitých půdách je jejich práce vyloučena, protože v těchto půdách se břit vydroluje, nebo se talíře lámou.

Kvůli těmto nedostatkům je používání strojů s talířovými pracovními komponenty omezeno. Jsou využívány tam, kde se uplatní jejich kladné vlastnosti, např. k podmítce, kde se mělká hloubka udrží talířovými podmítači snadněji, než podmítači radličkovými.

V rovině svírající se ve směru jízdy úhel a. U talířového orebního tělesa svírá rovina otáčení se svislou rovinou úhel b. Z uvedených informací lze soudit, že při stejných rychlostech, stejných rozměrech talíře a stejné pojezdové rychlosti, bude talíř odřezávat a unášet půdu menší rychlostí než pracovní orgán talířového podmítače a talířových bran. Dále i to, že u talířových bran a podmítačů kde je u úhel b = 0°, je lepší kypření a promíchávání půdy intenzivnější než u talířových pluhů.

Stroje s otáčejícími se talířovými orgány mohou pracovat větší pojezdovou rychlostí, protože řezná rychlost je menší než pojezdová rychlost. Při vyšších rychlostech dochází k mírnému vyhlubování talířů. Například zvýší-li se pracovní rychlost z 1 m.s-1 na 2.5 m.s-1, sníží se zahloubení podle empirie asi o 10%. Zvýšením pracovní rychlosti se zvýší i výkonnosti stroje a zlepšuje se kvalita práce. Stroj lépe drobí i zpracovává rostlinné zbytky a povrch zpracovaného pozemku je urovnanější. Proto je doporučováno volit pracovní rychlost pro podmítače a brány 7 až 15 km.h-1.

Obecné schéma diskového podmítače. 1 – stavěcí ústrojí krojidlového opěrného kola, 2 – krojidlové opěrné kolo, 3 a 5 – spodní čepy tříbodového závěsu, 6 – horní rám podmítače, 7 – hlavní (spodní) rám podmítače, 8 – disk, 9 – ústrojí k nastavení úhlu γ.
Obecné schéma diskového podmítače. 1 – stavěcí ústrojí krojidlového opěrného kola, 2 – krojidlové opěrné kolo, 3 a 5 – spodní čepy tříbodového závěsu, 6 – horní rám podmítače, 7 – hlavní (spodní) rám podmítače, 8 – disk, 9 – ústrojí k nastavení úhlu γ.

Výhodou talířových podmítačů je vysoká plošná výkonnost při podmítce nebo při opakovaném mělkém kypření půdy. Ve výbavě jsou většinou utužovací a drobící válce, takže není nutné zařazovat po podmítce její ošetření v samostatné operaci. Při primární zpracování půdy zanechávají talíře hřebenité dno pod zpracovanou vrstvou půdy, proto se doporučuje, aby v případě opakovaného kypření byl změněn směr jízdy soupravy, zpravidla šikmo na směr jízd předchozích.

Talířové podmítače prodělaly za posledních 15 let řadu konstrukčních změn. Lze je podle konstrukce podmítací sekce rozdělit do skupin. Stroje, které bychom mohli zařadit do první skupiny, má pro určitý počet talířů společnou hřídel a na vývoj a výrobu se zaměřují jen někteří velkovýrobci. Průměr talířů, který se používá, činí 660 nebo 710 mm, často se oba průměry na jednom nářadí kombinují, talíře jsou buď s ozubeným obvodem, nebo s hladkým obvodem, opět se tyto varianty kombinují. Zpravidla pracovní záběr končí okolo 6 m. Druhou skupinou jsou takové podmítače, které jsou osazeny individuálně uloženými talíři o menším průměru 450 – 500 mm. Podmítače se nabízejí se záběrem 2,5 až 12 m. Stroje o záběru do šesti metrů se nabízejí jako nesené a pokud mají menší průměr talířů, jsou určeny pro provádění podmítky do 12 mm.

Přečtěte si také

Autor: Ing. Filip Novotný
Foto: Archiv autora