Slovník nespisovné češtiny uvádí, že babosed v zemědělství označuje maringotku nebo krytý valník tažený traktorem, ve kterém se na vzdálenější pole dopravují pracovníci, obvykle ženy. Slouží dočasně i jako šatna, jídelna a místo pro odpočinek při práci. Podobně i u lesních podniků. V zemědělství má občas i další význam. Jde o druh sazeče brambor, kde je potřeba lidská pracovní síla.
Slovo babosed je známé i fanouškům a pracovníkům dopravních podniků. Jako babosed se označuje dopravní místo k sezení určené invalidům, převážně ženám. Jako babosed se označuje i dvounápravový autobusový vlečný vůz, který se používal za autobusy už běžně třeba i před druhou světovou válkou a po válce. Tyto přívěsy nebyly moc bezpečné. Když se takový vlečný vůz převrátil někde v příkopu, následky byly nejfatálnější. Když se tyto vlečné vozy začaly vyřazovat z běžné dopravy, končily často v jednotných zemědělských družstvech, kde sloužily jako přívěs za traktor. Dopravovaly se pak tím ženy na pole k okopávání řepy nebo brambor. Vůz sloužil jako zázemí, když pršelo, tak se v něm schovávaly před deštěm nebo v něm svačily. Lidé si ho asi proto překřtili na babosed.
Bobosed určitě znáte i z chmelových brigád. „Ten, kdož zůstal čistý, nebyl správný chmelák. Ne vždy jsme museli ale chodit pěšky, většinou nás od ubytovny vozila limuzína, které se říkalo babosed. Tvořil jej traktor táhnoucí buňku na kolečkách a moc hezky to v něm drncalo,“ vzpomíná blogerka LucizBlog.
Přepravník osob nemusí být jen v tažené verzi. Po celá 70. i 80. léta se na podvozky Avia z Letňan montovala celá řada nástaveb, většinou z pobočných závodů v Brně a Žilině. Vyráběla se například skříňová verze pro přepravu osob - opět takzvaný babosed.
Označení babosed někdy nesprávně dostávají i formanské vozy - vozům pro přepravu osob se říkalo „kotčí vozy“. Od vozů nákladních se lišily zvenčí pomalovanou korbou. Kotčí vozy byly zpravidla taženy párem koní. Pro dálkovou dopravu nákladů se používalo formanských vozů pod plachtou, které táhly dva až čtyři páry koní.
Bobesed ale nejsou jen přepravníky osob. S příchodem kolektivizace se místo koní objevovaly traktory, a tak se mnohé nářadí tomu přizpůsobovalo. Někde si šikovní pracovníci dílen dokázali předělat i nářadí koňské. Typicky se jednalo o pásový vyorávač brambor - brambory šly na pás a kolem seděly většinou starší ženy a předem vyhazovaly kameny, a vše, co tam nepatřilo a sypalo se to na podvalník a vozilo k třídění. Něco podobného byl babosed určený na sázení zeleniny. Sedělo na něm několik žen. Ženy vkládaly sazeničky do úchytu, který je zapravil do země. Na úvodní fotografii můžeme vidět i babosed na řepu. Deset bab (dospělé ženy a dívky) usedlo, řidič rozjel stroj a začalo jednocení řepy. Před sluncem chránila plátěná stříška. Dodnes se podobné stroje vyrábí, ať už pro zahrádkáře, drobné zemědělce či zelináře nebo pro větší podniky. I český výrobce Vari vyráběl v roce 1957 babosed. Šlo o pojízdnou sedačku PS-06 pro jednocení řepy. Byla tažená traktorem s plazivou rychlostí, určená pro dvanáct pracovnic, které bez vlastního posunu jednotily řepu. Byl to jeden z prvních pokusů usnadnění práce při jednocení řepy.
Jednocení zajišťuje rostlinám dostatečný prostor pro jejich růst. Nevyhnutelné je u plodin s drobnými semeny, které se rovnou vysévají do volné půdy, tedy nejčastěji u ředkviček, cibule, kořenové zeleniny, řepy a špenátu. U druhů s velkými semeny je lepší rovnou zvolit pečlivý řídký výsev, šetříte si tak osivo a později i práci s tříděním.
