Moderní stroje, připojené za traktory, jsou často vybaveny řídicími jednotkami, které pomocí regulačních obvodů nastavují stroj podle požadavků obsluhy. K řízení potřebuje řídicí jednotka některé parametry traktoru, např. pojezdová rychlost, otáčky PTO, otáčky motoru atd.
Obsluha ovládá připojený stroj přímo z kabiny pomocí terminálu, kterým nastavuje např. výsevní množství, dávkování hnojiva, pracovní záběr nebo hloubku zpracování. Postupným zdokonalováním se závěsné stroje dostaly na vyšší úroveň než traktory, což vedlo k použití vlastního terminálu. To bylo velmi nákladné a nekoncepční, a tak došlo k vytvoření normy DIN 9684, která využíváním datové sběrnice traktoru CANBUS komunikovala mezi traktorem a strojem. Došlo ke sjednocení specifikace terminálu, tudíž mohl být v kabině pouze jeden od výrobce traktoru pro ovládání různých strojů. Systém komunikace a řízení se označoval jako Bus-systém neboli LBS-Landwirtschaftliches Bus System, uplatněný v Německu, později i v Evropě. LBS nedefinuje jednotlivé komponenty jako je ovládací joystick nebo řídicí jednotka, ale komunikaci mezi nimi. Proto bylo umožněno použít software a hardware komponenty nezávisle na výrobci. Norma také upravovala využívání GPS pro Bus-System.
K dalšímu sjednocení mezi traktorem a strojem došlo roku 2001 po představení ISOBUS systému na veletrhu Agritechnica. Ten vycházel právě z normy DIN 9684. ISO (Internationale Standardisierung Organisation) představuje Mezinárodní úřad pro standardizaci, který vydal normu ISO 117 83, na které je ISOBUS založen, upravující právě komunikaci mezi traktorem a strojem. Platnost je po celém světě, a tak nedochází k nedostatkům při zapojování strojů vyrobených v jakémkoliv státě. ISOBUS je podporován významnými výrobci traktorů a strojů, např.: Case IH, Fendt, John Deere, new-holland, CLAAS, Krone, Kverneland, Lemken, Pöttinger a další.
Funkce ISOBUS systému
Před normami byla řídicí jednotka stroje umístěna v kabině pomocí terminálu. Na stroji pak byly pouze akční členy, elektroventily, které ovládaly stroj dle zadaných požadavků obsluhy. Tento způsob byl nákladný, jelikož každý stroj musel mít vlastní ovládací terminál. U ISOBUS systému se požadavky řidiče posílají přes vedení z ovládacího terminálu do řídicí jednotky, která provede zadanou práci. Je umístěná přímo na stroji a terminál slouží pouze jako ovládací část a ukazatel. Podle CAN protokolu se upravují informace tak, aby se řídicí jednotka a terminál dorozuměli. Pro připojení terminálu slouží zásuvka pro ovládací terminál v kabině traktoru a zásuvka pro přípojné nářadí na zadní části traktoru. ISO-zásuvka v kabině slouží pro připojení terminálu k datové síti. Jednotlivé pozice v ISO-zásuvce jsou přesně stanoveny a stejné pro všechny traktory.
Moderní ISOBUS je koncipován tak, aby dokázal v reálném čase přenášet i velké objemy dat. Vždy je nutné napájení přípojného stroje elektřinou. K tomu jsou nezbytné dva okruhy s napětím dvanácti voltů. Jedním z členů sítě ISOBUS může být tzv. Task-Controller, označovaný zkratkou TC, který provádí dokumentaci odvedené práce. K terminálu je možné dokoupit i vnější rozhraní – například multifunkční joystick. Tlačítka v jeho hlavici lze přiřadit konkrétním funkcím podle druhu přípojného stroje v ovládacím terminálu.
ISOBUS položil základní kámen pro propojené zemědělské podnikání. Bez systému ISOBUS by nebylo možné přesné zemědělství a inteligentní správa dat.
